božec m. (božec, bužec, božeč)
1 druh nemoci a zejm. čes dětská nemoc provázená křečemi, psotník: dje ceruški mu umřeli na božec Držkov JN; křečem u malejh ďeťi u nás taki řikáme božec nebo ďeckej božec Lípa nad Orlicí RK; diž ďíťe mňelo křeče, božec, říkalo se, že s ňim hraje krásliče Nové Město nad Metují NA; bére ho božec Dobruška RK; dřif mijávale ďecka časťijádz božec Smrk TR; božec Brandýs nad Labem-Stará Boleslav PY, Blatná ST, Uherskohradišťsko; božeč Plzeň PM; bužec Blanensko; ▲ šel božedz z božicí i se svími božati Rožďalovice NB – část zaříkadla b křivice: bil vod bošce tag zmátořenej, že začal bjehať až druhej rok Vysoké nad Jizerou SM 2 křeč při porodu: má božeč Líšnice PZ; božec 3 lidový bylinkář, zaříkávač: božec Kelečsko, Valašsko 4 chlupatá tmavá housenka: božec Vejvanov RO
● abi ťe božec natrch! Výprachtice UO – výhrůžka
PSJČ; SSJČ; ČJA 2, 56 (chlupatá housenka (tmavá))Ši