borek II m. (borek), borka II f. (borka)
1 jč, čm ručně vytěžený hranol rašeliny užívaný k topení: borki, to začnem ďelat f kvjetnu dicki. Diš uschnou trošíčku, tak se zas ti borki pag dávali do ťech kopek Zálší TA; jednou, takle diš píchali borki, stojíme f tej černej kaši Borkovice TA; šraňkovad borki Soběslav TA; borki Jindřichův Hradec JH; borka Mysletín PE ║ jen borka f. 2 rašelinitá půda: borka Mysletín PE
PSJČ; SSJČ; SPJČ (BORKA); SPJMS (BORKA)Ši